Blog > O tom, co se děje > Bacha na sharenting aneb patří děti na nočníku na internet?

Bacha na sharenting aneb patří děti na nočníku na internet?

S nástupem sociálních sítí se naše rodinná alba přesunula na internet. Možná to ale nebude tak pozitivní zpráva, jak se na první pohled může zdát. Přístup k roztomilým rodinným fotkám z pikniku má totiž najednou mnohem více lidí a internetových firem, které na datech rády vydělávají. A co na to poví dítě, až vyroste?

Anglický výraz sharenting je kombinací slov share (sdílet) a parenting (rodičovství). Takto se v posledních letech označuje (nadměrné) sdílení fotografií a videí vlastních dětí, které jsou navíc zpravidla ve věku, kdy s takovým sdílením nemohou souhlasit a bránit se mu. Kdy jste naposledy otevřeli Facebook a vyskočily na vás fotky známých nebo rodiny, kteří se chlubili roztomilými fotkami svých ratolestí z pláže nebo nočníku? Nejspíš to nebude tak dávno.

 

Sharenting je mezi rodiči opravdu rozšířený. Podle výzkumu Rodič a rodičovství v digitální éře umisťuje na sítě fotografie a videa svých dětí přes 74 % českých rodičů. Není se čemu divit. Doba sociálních sítí si žádá své a hraje na tzv. FOMO kartu. Fear of missing out, tedy strach, že o něco přijdeme, nás každý den přitahuje na sociální sítě. Tam se snažíme nahlédnout do životů ostatních lidí. Přihoďme ještě skutečnost, že rodičovství je svým způsobem poněkud osamělá a náročná životní zkušenost. Možná pak lépe porozumíme tomu, proč někteří rodiče na sítích sdílejí téměř každý krůček svých dětí. Internet už ale dávno není jen oáza zalitá sluncem. Bohužel.

 

Má to svá úskalí

Jak jsme už zmínili, děti nemají možnost souhlasit nebo se bránit proti šíření svých fotek rodiči. Dnes už však vyrůstá první generace, jejíž batolecí fotky před deseti patnácti lety přistávaly na Facebooku zleva zprava. A světe div se: spousta z těchto mladých lidí ze své přítomnosti na sítích rodičovstva a dalších členů rodiny příliš nejásá. Obzvlášť když je fotky a videa zachycují v choulostivých situacích, mohou mít dospívající děti strach z ponížení před spolužáky a kamarády. I v nechoulostivých situacích zkrátka nemusí souhlasit s uveřejněním takových materiálů.

 

Pak je tady ale ještě jedna, trochu abstraktnější, rovina. Když rodiče na internet umístí fotky svého miminka, v podstatě mu začnou vyšlapávat digitální stopu, kterou dítě už nikdy nezamete. A kdo dokáže říct, kde budou moderní technologie a sociální sítě třeba za deset let? Soudě podle překotného vývoje v posledních dvaceti letech se dá s jistotou říct, že bez stroje času jsme nahraní. V kyberprostoru se však dnes a denně setkáváme se zprávami o krádežích a prodeji dat. Musíme proto počítat s možností, že nahrané budou hlavně dnešní děti, které se s následky aktivity svých rodičů na sítích mohou vyrovnávat až do dospělosti.

 

No a co s tím?

Protože prevence je nejlepší léčba, rozhodně bychom se měli zamyslet nad tím, kolik z našich životů toho na sociálních sítích ukazujeme. A pokud jde o hříchy minulosti, nezaškodí ani rozhovory s dětmi a teenagery (samozřejmě záleží na věku) o tom, jak se ohledně vystavených fotek cítí.

 

Kontrola viditelnosti příspěvků na sítích je pak úplný základ. Menší opáčko si můžete dát také s naším předchozím blogem.

 

P.S. Na závěr si dáme jeden kuriózní příklad sharentingu, který ovšem provozovala neposedná babička. V jedné nizozemské rodině to před nedávnem došlo tak daleko, že se matka musela obrátit na soud kvůli babičce svých tří nezletilých dětí. Nedala si totiž pokoj a jejich fotkami neustále zásobovala sociální sítě. Od soudu si tak vysloužila zákaz sdílení obsahu s vnoučaty na Facebook a Pinterest.

 

Sdílení s mírou zdar! :)